Toto poznání v něm sílilo každým krokem, který jej přibližoval minulý pátek večer k Bohovi, byl si myslil, že tam snad ani nedojde, jak se těšil.
Lokál byl příjmně zaplně nejen nikotýnem a světlem výherního automatu, ale i přáteli, kteří se tísnili u jednoho stolu, takže stůl vypadal jako základna teplejch skinheadů. To bylo radosti, že se opět setkali s Nulákem, miláčkem pubika, kterého si nakonce oblíbí i ultras týmu soupeře. Kontaktu s míčem si v posledních měsících Nulák moc neužije. Tři tyče zejí prázdnotou a pavouk si v pravé horním rohu připravuje síť, protože Nulák neudělá po pádu z kola ani krok bez ortézy a dojde akorát tak k tomu Bohovi
Kdo vyhrál a jak se hrálo, to bylo otázek a odpovědi se jen hrnuli. Kamarádi Nuláka zaplavili odpověďmi a diskuze vesele ubíhala až ke konci pátečného sekání.
Tak takový je podzim Nuláka, který je bez fotbalu jako ryba bez vody, jako tělo bez duše.